Relerat z lezeni v Paklenici

20.07.2009 13:39

 Paklenica je z lezeckého hlediska ceněna více-délkovými cestami až o 350m, velkým množstvím cest a to v luxusně vyhloubeném kaňonu.

 

Obr.) Velika Paklenica

Dovolená u moře, je pro sportovně založené jedince a horaly stresující záležitostí;  i když rodinné radosti stresy částečně kompenzují. V  případě destinace poblíž N.P. Veliká Paklenica, v pohoří Velebit poblíž Zadaru si však jde přijít na své. Realizuji tedy kontakt na podobně úpějícího lezce z „Lezce“, sháním knižního průvodce. A bylo nás nakonec ještě více - v Paklenici čeština není řídkým jevem, tak jsme 3 dny lezli.

 

Materiál je vápenec, erozí místy ostrý, drží bezvadně, i když v lehčích cestách, je masami lezců uklouzán, což zvedá obtížnost cesty. Ale to známe ze Srbska. Právě ostrost hran je důvodem, proč příště vezmu i půlky lana na vícedélkové cesty a na občasné kamínky z vyšších partií doporučuji  přilbu, pár jich vedle mne přistálo. Jednodélkové cesty připomínají umělky, proto spousta „skalkařů“ zde leze jen s jednoduchým lanem bez prsáku, na vícedélkových lezou v plné výbavě. Nejlezenější cesty jsou vynýtovány tak, že expresky nestíháte cvakat, nýty jsou po 2-3 metrech. V delších cestách se doporučuje dojišťovat vlastním. Min. délka lana zde je 60m, i krátké jednodélkové cesty lezené na rybu nelze většinou lézt s kratším lanem. Nejvíce cest dosahuje obtížnosti 6.

Klasifikace cest je ve Francouzské stupnici, na UIAA je nutno připočítávat (např. Franc.st. 5c = cca VI dle UIAA). 

 

 

Obr.) Aniča kuk - Mekka chorvatských lezců

 

První den, se setkáváme a jeden z lezců sděluje, že jede zítra domů – obratem k úžasu partnerek valíme navečer do skal. Drtíme tam pár kratších cest na seznámení s prostředím. Můj vrchol „5a“  zatím potěšil – asi to půjde. I s nataženými prsty z toho proklatého převisu na Gutovce. Zkušenější spolulezci dávají šestky, ale zjevně mají pravidelný n-letý trénink a nemůžu přeci chtít po sobě se jim rovnat.

 

Další den trávíme lezením jednodélek, kluci zkouší Hidrogliser Papillon za „6c“ a Míra uspěšný, Libor nakonec taky. Dobrá podívaná, už vím asi jak na to, jen za pár let to už nebude OS. I přesto si dělám rekord na  Shoghooth cesta 1.Zima za „5c+“, je úplně zleva ve starším průvodci ji nenajdete. Večer nás vyhání bouřka, i tak na Balkáně život choda.

 

 

Obr.) Hidrogliser   

 

Třetí den konečně přichází na mé vícedélkové přání. Jdeme s Mírou na Mali čuk, cca 150m luftem, cestou Celjski stup za „5a“ paráda, to mě baví, ta expozice, jištění dobré, po délkách se střídáme na prvním, a nahoře už jen choďákovější dolez. A ten výhled pidi-postavičky v údolí.

 

 

Obr.) Mali čuk

 

Na sousední skále Velikého čuka drtí někdo šestkové cesty – to je výkon. Emoce stříkají. No nic, foto a dolů. Jak ale ? Lano přeci do nýtu podle metodiky nepatří. Na druhé straně je nějaký osamocený nýt se zalepenou majlonkou – tam se asi kousek slaňuje a zbylých 100m výšky křovím v kamenech a pěšky v lezečkách, no to bylo slabší. Radost z výstupu však potlačuje všechny strasti sestupu.

 

 

Obr.) Veliki čuk

 

Co se týče počasí, je červenec již krutý co do teploty a záření. Oproti blízkému moři lze odečíst asi 3°C a přičíst příjemný průvan z hor Velebitu. Znamená to ráno nastoupit co nejdříve, my jsme volili 7hod. I tak v poledne to většina lezců balí, do soutěsky již svítí seshora. Večer kolem 18 hodiny lze zase nastoupit.

V létě se lezou severní stěny, což zužuje výběr. Mé představy o krásných cestách na Maniti kuk zcela naboural pohled na rozpálenou skálu. Sorry – jižně exponované stěny na vrcholu léta jsou nelezitelné, neboli nikdo tam nelezl.     

 

Lze koupit zvýhodněné vícedenní permity, my jsme měli na 3 dny za 80 Kn, tj. 300 Kč. Průkazy ČHS a podobné je vůbec nezajímají. Zdarma lze do soutěsky vejít prý před 6 hod. ranní, kdy ještě nekontrolují a večer až kolem 20 hod.

 

Náměty na další výlety ? Ano, ještě jde zvolit atraktivní tůru do Malé Paklenice s přechodem do Velké Paklenice – seshora, tudíž bez vstupného. Vyrážíme ráno v 5 hod, soutěska je úchvatná, jde se vymletým korytem Malé Paklenice, úzkým místy pár metrů. Lozit stěny se zde nesmí. Nahoru je to 700m výšky, na náhorní planině je nějakého neznámého hmyzu a rostlin že ženy jsou z toho naměkko ;-o Sestup do velké Paklenice představuje její komplexní prohlídku a kolem poledne jsme dole u výstupu z kaňonu.  

A ještě vede přes pohoří Premužičova stezka. Dlouhá 50 km, vylámaná ve skalách a vede nejkrásnějšími partiemi hor a skal Velebitu.

Jinak je Velebit je protkán soustavou dobře značených horských stezek. S ohledem nato, že se začíná od moře z 0m tak výstup na hřeben do 1700m není jen bačkůrková záležitost.

Děkuju spolulezcům! A snad jindy a více z jara! se  určitě vrátím.