23.-25.9.2011 Účastníci: MartinS, PetrV., Míša Adámková a PetrD.
Tak tento víkend byl opravdu nabitý. DVĚ VYVRCHOLENÍ s nástupy řádnými - počítanými v hodinách a zpět Vše tak abychom v pondělí ráno stáli bez následků na lajně v práci. A to jsme si tedy užili to Ažúro.
Příjezd a bivak: Salzburk – Filzmoos (na kruháči vlevo) – Mautstrasse (mýto 4,5 EUR) - Unterhofalm
HOCHKESSELKOPF 5+
Jihozápadní stěnou - 13 délek, 440m.
Vyrážíme po 9h, dřív se s ohledem na pozdní příjezd nechtělo, a nástup k cestě bere 2,5 hodiny. První délky jsou v plotnách, celá cesta je dobře odjištěna nýty a štandy. Hned před námi lezou dvě dvojky – Němci. Mají z lezení dost legraci, berou to velmi zlehka, proto se rozhodujeme po 4. délce je předejít - což není nikdy ideální ale pod vidinou zatmění do toho jdeme, moc se jim to nelíbí ale pouštějí nás. V cestě je hodně volných kamenů, takže co chvíli nějaký prosviští. Menší kamínek trefuje jednomu z Němců koleno, ale pokračuje dál (ten Němec). Zájemcům bych tedy doporučil než se doscesty vydají podívat na hodinky a rozhodnout se až podle počtu lidí před sebou - právě s ohledem na množství padající horniny. Já osobně bych tam nelezl, pokud bude přede mnou třeba 2 a více dvojic.
Lezecky zajímavá je hlavně 2-3, 7-8 a 12 délka. Klasifikace je měkká, takže výkonnostní problém se nevyskytl. Na vrcholu jsme v 18 h, cestou je i trochu sněhu, k autu dorážíme kolem 21h. Topo cesty je na https://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=2184
Výhled na Gossaukamm - jiho-západní strana. Nejvyšší vrcholek, ano ten vpravo - GrosseBischofsmütze - je náš zítřejší cíl.
Pohled k AdamekHutte (vlevo dole) a stěny nad chatou
GROSSE BISHOFSMÜTZE - 2454 m
JAHN WEG, V., 7. délek, 200m. Jde o nejvyšší vrchol GossauKammu.
Vyrážíme od auta v 9h a pod nástupem do cesty jsme kolem 11.30. I předskalí, kde je nástup značen je téměř lezecký (II-III).
Jde o klasickou neodjištěnou cestu s novými štandy. V těžších místech jsou staré skoby, takže zakládáme vlastní jištění.
Cesta kopíruje spáro-kout zřetelný po většinu stěny a jsou v ní cca 3 nepříjemené převislé úseky podobného charakteru převis+spára+kout . Klasifikace je přísnější – cesta není zadarmo. Navíc s psychickým výhledem pádu do vlastního jištění nebo starých skob (stáří cesty je 100 let :-). Musím se přiznat – už jsem se v tom viděl houpat, naštěstí by byl let do převisu, ale vůle a naběhlé předloktí zvítězily. Zřejmě hodnocení podle Walzenbachovy stupnice (I-VI). Na vrcholu jsme kolem 17h a u auta ve 20h. Sestup nahoře není dobře patrný – částečně slaňujeme ze skob do sedla a ze následují další dvě slanění k začátku cesty.
V Praze 2.30h v noci. Cíle jsou splněny na 100% - tak jak to má být – hlavně díky spolulezcům.