Po dlhšej dobe sa nám podarilo dať dokopy pekný cestopis od Luboša po ceste po Brazílii. V prvej časti sa dozviete základné postupy pri odbavování v Londýne, kde i bez English sa dá v pohode prejsť. Uvidíte malú rodinku, kde Luboša pohostili rybou so zemiakmi. Jeho cestu do Uyuni a problém s expedíciou "Tour de Salar", ktorú bravúrne Luboš vyriešíl, solný hotel, sírné kúpele, kaktusový ostrov v solnom roztoku i radosť malého chlapca z plyšovej myšky. Luboš sa dokonca i spálil a prvý krát sa objaví i záhadná Judith. Posledný deň tejto časti však Luboš začne mať zdravotné problémy sposobené pobytom v sírnej oblasti avšak objednal si cestu do dolu, na ktorú sa teší, a ako to všetko dopadne sa dozviete v 2.časti.
Časový interval cestopisu je: 29.12.2013- 26.1.2014
Takže teraz už len nerušené sledovanie cestopisu Luboša, ktorý sme trošku museli upravit, avšak zachovali sme miestami ráz a autenticitu autora (díky i Martinovi za úpravu niektorých pasáží) (pozn. red.). V článku sa objavia prípadné malé vysvetlujúce komentáre od redakcie.
Bolívía
Bolívie je vnitrozemský stát Jižní Ameriky. Na západě hraničí s Peru a Chile, na jihu s Argentinou, na jihovýchodě s Paraguayí a na východě a severu pak s Brazílií. Své jméno má po prvním prezidentu Simónu Bolívarovi. Více info na WIKI (pozn. red.)
Pripravil som pre tých, ktorí sa v Bolívíi nevyznajú malú mapku troch miest, kde sa Luboš bude v tejto 1.časti nachádzať - La Paz, Uyuni a Potosi. (pozn. red.)
29.12.2013
Po dlouhé době připrav nastupuji v Praze 29.12.2013 do letadla a v 18:35 odlétám do Londýna.
Ještě na letišti se přátelím s Čechem Honzou Černým žijícím v Kanadě ( emigroval za komunistů )
do Londýna přilétám na terminál 3 a přesunuji se na terminál 5, zde se dozvídám, že zde nemohu bíti přes noc.
Potkávám se zde s Janou s Čech která má stejný problém, a tak spolu jdeme na terminál 1, kde se
setkáváme s Honzou a společně zde trávíme noc. Ráno se s Honzou loučíme a s Janou jdeme na terminál 5. Vzhledem k tomu, že mě to letí dřív než Janě, tak se loučíme a já letím do Miami. Na check-pointu podávám příslušníkovi pas a elektronickou letenku se slovy "NO ENGLIŠ".
Půl hodiny kouká do letenky, kroutí nevěřící hlavou, bere mi okamžitě otisky. Prstů. A fotí si mě do svého katalogu asi pro budoucí nevěsty.
Jsem odbaven ( foto a otisky je standart - jak jinak).
Mám zde čas, tak jsem si vybral ten nejlepší Perský koberec a dávám si šlofíka. A po vydatném oddychu letím přímo do LA PAZ, což je cíl mojí cesty (a taky hlavní město Bolívíe (pozn. red.)).
Přistáváme v 7:00 Bolivijského času a hned na letišti mě čekají přátelé Mary a Limbe, pastor John se
ženou Annou a bratr Rolando mé kamarádky z Čech. Uff, hotová delegace. Jediné, co chybělo, byl velký transparent. Ale co už, na slávu jsem si zvykl.
Z letiště odjíždíme do centra La pazu do hotelu "Casa de huespedes montaňes", kde se ubytovávám. V přízemí zde má cestovní kancelář s internetem Mary, takže jsme takto stále v kontaktu. S Mary vyrážíme na nákup mobilního telefonu jelikož můj přístroj zde nemá signál, a kupuji ho za 200bs a Mary mi dává zdejší sim kartu, takže zde funguji na místním čísle.
Po cestě také kupujeme lístek na autobus La paz-Uyuni. Je poledne, tak se omlouvám a jdu spát. Přeci jenom jsem unaven, na pátou se domlouváme na sraz a razíme do čtvrti El alto na návštěvu. Z této jsem pozván do rodiny pastora Johna na večeři a trávím s nimi zbytek silvestrovského večera, kde dostávám i nečekaný dárek (čepici, rukavice a slamák).
1.1. - středa
Dnes jsem pozván do rodiny Limbe a Mary na oběd. Jedeme s Mary minibusem od kostela San
Francisco směr Ceja ( el Alto). Bydlí zde společně s Limbeho rodiči a sourozenci a dětmi. Taková malá rodinka.
Na oběd nás čekala ryba s bramborem a kukuřicí. Jídlo bylo vskutku výborné.
V domech se netopí, proto je tam chladněji. Na druhé fotce si pošmakuju na rybě.
Poté si prohlížím kilogramy rodinných fotografií a děti vytahují deskovou hru MONOPOLI. Je to nádherně strávené odpoledne.
Večer si dáváme v místní tělocvičně volejbal a v 22:00 jsem na hotelu.
2.1. - čtvrtek
Jelikož dnes večer odjíždím do Uyuni, tak musím do 12:00 opustit pokoj, proto balím a batoh si nechávám na recepci ( je to standart v Bolivii) a s Limbe vyrážíme po La pazu. Navštěvujeme také Mirador laicacota, kde si na vyhlídce dáváme svačinku a kocháme se nádherným výhledem na La paz. Poté jdeme z kopce k hlavní tepně ulice Prado, kde je socha Simona Bolivara, ( byl venezuelský generál a politik, jeden z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku na začátku 19.století. , pak první prezident pozn. red.)
Před kostelem San Francisco se dělíme a já jdu do nákupního centra LANZA hned vedle. V 18:00 už sedím na autobusovém nádraží a čekám na odjezd autobusu v 19:00. Jelikož jsme v Bolivii vyrážíme až v 19:30. Autobus je kupodivu pohodlný a dokonce i se záchodem.
3.1. - pátek
Do Uyuni přijíždíme kolem 10:00 díky pohodlí autobusu jsem odpočat. Zde na mne má čekat Roxana a od Mary. Mám poukaz na třídenní "Tour de Salar" od agentury expediciones LIPEZ. Po hodině čekání volám Mary a poté teprve Roxana přichází a dozvídám se, že na tour jedu až zítra.
Co já na to? Ty problema ty dinero (peníze) hotel. Poté mě odvádí ke své kanceláři a žhaví mobil a nakonec jedem taxi do agentury expediciones sumaj jallpha a na tour jedu sní. Sedím za řidičem a jede zde ještě pět holek a jeden kluk, řidič se jmenuje jozé (chozé).
První zastávka pohřebiště vlaků děs a běs vraků hromadu, ale obsypané turisty. Poté okus dál menší trh a šup jsme na solné pláni - ještě že mám tmavé klapky na brýle. Někde jsem četl, že je to tak velké, že je salar vidět i z orbitu.
Je zde přestávka na focení a jsou zde vidět i hromádky soli cca 50cm vysoké, které potom nakládají na auto. Přejíždíme k hotelu (postaven ze soli) uprostřed solné plochy, kde si dáváme oběd a poté nás čeká kaktusový ostrov. Kaktusový ostrov dokola jenom samá sůl a na skalnatém výběžku hodně kaktusů velikosti od malých do až 5 metrů vysokých gigantů. Mám štěstí a zrovna kvetou, tak zde trávím hodně času a dělám zde spousty fotek. Zbytek dne je již pohoda, asi půlhodinový přejezd do hotelu, kde jsou zdi postel a zem ze soli ( jenom ta madračka a deky nejsou ze soli), zde je večerní pohoda a večeře.
Díky tomu, že jsem se nestihl přebalit (ne nebojte, nepočůral jsem se) a opalovací krém jsem měl ve velkém batohu na zahrádce auta zabalen v plachtě tak jsem se pěkně se smahnul (jako smaženka).
Na fotke, kde Luboš olovrantuje, nie je zapichnutá vidlička do auta (pozn. red.) Na poslednej fotke, solné ubytovanie. Otázkou je, či si turisti nakoniec merali obsah soli v krvi, či celú noc nelízali steny (pozn. red.)
4.1. - sobota
Po probuzení hotelu dochází voda na pánské toaletě, tak se nekompromisně jdu umýt na dámy (bez dámy).
Během snídaně se ptáme po Jozém ale nic. Přichází asi po hodině a tvář má odřenou, vytahuji lékárničku a dezinfikuji mu to jodovou dezinfekcí.
Stavujeme se ve vesnici San Juan kde pod stodolou vidím starou dobrou JAWU - k tomu se dá jenom dodat, že dobrý výrobek ocení všude.
Po cestě k sirným jezerům s plameňáky se stavujeme u nádherných skalních útvarů. Je zde mnoho
těchto jezer a je neuvěřitelné, že v té sirné vodě mohou přežít.
Další nádherné skály a je tu laguna COLOREDO, zde platíme poplatek 150 bs na osobu a o pět km dál se ubytováváme v hotelu.
Je zde všude ve vzduchu cítit síra. Skamarádím se tady s malým klučinou Ferdinandem a dávám mu malou bílou myš z ikei, je zní moc nadšen a děláme spolu blbosti.
Jozé nám nahlásí, že ráno budeme stávat už ve 4. No moc zde na potřeby turistů nehledí, jsou zde pro cca 30-40 lidí pouze dva záchody.
5.1. - neděle
Po probuzení zjišťuji, že moje zažívání nefunguje tak jak by mělo. ( později se potvrzuje moje domněnka že to je následkem té síry všude kolem). Naše cesta vede k bublajícím vulkánům - je to moc krásné a dojemné stát dva metry od bublajících vulkánů.
Po dlouhé cestě dojíždíme do osady MALLKU VILLA MAR, hned za baráky jsou krásné skály a protéká zde i krásný malý potůček s teplou vodou.
Tak toho hned využívám a za vesnicí se koupu je to slast. Poslední oběd ještě zastávka u krásných skal na pláni a už jenom cesta spět do Uyuni.
Zde jsme kolem šesté večer jelikož nechci do Potosí dorazit pozdě v noci ubytovávám se v hotelu JULIA naproti vlakovému nádraží, recepční je velice vstřícná a radí mi ohledně lístku na autobus do Potosí, dnes jsou již kanceláře s dopravci zavřené tak jenom
dávám správu přes internet, že jsem v pořádku a jdu spát.
Hodnocení mé "Tour de Salar" je pozitivní, kdybych měl sedět úplně vzadu tak je tam málo místa na nohy tak bych to asi nedal se svými koleny.
6.1. - pondělí
Hned ráno zařizuji lístek do Potosí, ale autobus kterým sem chtěl jet nejede, to mi však nevadí protože jedu s firmou Emperador za 30bs místo nějakých 70-100bs. Odjíždíme v deset a u autobusu se ještě setkávám s Čechem žijícím v Americe co se známe Z hotelu z La Paz. V Potosí jsme v 15:00, když jsi chci vzít taxi, všichni jsou tak neochotni, tak nakonec musím jít pěšky, stále do kopce a nevím pořádně ani směr po asi dvou hodinovém hledání, kdy už to chci vzdát nacházím svůj hotel LA CASONA pokoj jedna postel záchod+sprcha společné+snídaně za 70bs. V recepci si objednávám na zítra exkurzi do dolu CHERO RICO za 70bs. Volá mi Judith z ČR, tak mě to moc potěší, zato noc je krutá každou chvíli jsem na záchodě.