Účast vzali: Polda, Béďa, Martin, Žiži, Lubor Hopík, já.
Přijíždíme v noci a protože prší nocujeme ve dvou stanech, ale předpověď sedí a ráno je hezky.
Počasí jako u Balatonu (cca 27 st.C) slibuje grilovačku, ale zároveň se projevuje dost nacpaným Alpen-Lagerem. Někteří naši spoluobčané zaměňují AlpenLager za Camping free. Velké rodinné stany situované v kruhu víc pásnou k tomu Balatonu.
Velkou výhodou oblasti jsou krátké nástupy (až na najzažší výjimky) cca 15-30 min. od auta.
1. den - lokalita VORDERE STADELWAND
Podle průvodce část charakterizovaná jako schöne sonnen-terasse. Tedy ideální jižní stěna vhodná do aktuálních téměř tropických teplot. Průběh dne to potvrzuje – grilování je důkladné.
Žiži v akci...
Polda s Béďou: Fensterlplatte 4+ až 5+
pěkná, čtyřdéková cesta. Z těch 4 délek byly 2 prostředni docela pěkné lezeni s obrovskými chyty a jedním malým převískem. Celkově velmi lehké, spíše ke čtyřce.
- Peternpfad 4+ až 5-
Velmi pěkná, možná o trosku těžší než Fensterlplatte, v každém případě vyrovnanější a těch pětkových míst je tam více za sebou. Určitě bych doporučil velmi, velmi.
Martin, Dvorňas - Plattengalerie 4 až 5-
První dvě délky jsou ideální na ranní rozehřátí. Teprve pak začíná lezení a ve čtvrté délce je jeden těžší úsek koutem po plotně odjištěný skobami a prudký vzdušnější traverz doleva. Jinak je cesta osázena rozumně boráky. Celkově 5 délek.
- Paternpfad.
Žiži a Lubor - Vd.Stadlwandplatte 4 až 5-
Po tak slunném dni večer testujeme až do zavíračky restauraci u AlpenLageru. Bojácná servírka je nějaká vyklepaná. Jestli ji zavírají do sklepa či co nevím, ale působila podost divně. Nebo jsme se jí líbili a styděla se? Ale to spíš jsme se jí asi nelíbili a bála se.
2.den lokalita WACHTHÜTTELTURM
Jde o severní stěnu, tudíž je předpoklad příjemného letního lezení ve stínu. S Martinem vybíráme cestu:
- WachthüttelNord 5 a Weichtalwichtel 6+
Ta první je Raxská klasika z roku 1940 po vlastním jištění. Cesta není zadarmo a je těžší než včerejší cesty a samozřejmě morálovější. Pěkně exponovaná s výhledy na silnici linoucí se údolím Hollentalu (Raxu). Cesta se pak spojuje s Weichtalwichtel jíž dolézáme až na vrchol – horní část je klasifikována v jednom místě jako 6- jinak hezké průběžně 5-kové lezení. Spojením cest vzniká nádherné polezení v 6-ti délkách. Aj. aj toto vyšlo bezvadně.
Večer ještě zkoušíme první délku Weichtalwichtel 6+ a zdoláváme – hlavně Martin na prvním – s přehledem! Takže jsme u druhé cesty přelezli horní část, dolní část cesty a ještě někdy to musíme prozkoumat uprostřed.
Vedle nás kluci chtějí ráno nalézt právě odspodu do Weichtalwichtel 6+. Na ranní rozlezení to cesta není a zde musím citovat Poldu, neboť lépe to podat nejde:
„Druhý den stál bohužel zapiču, bo jsem kokot a furt jsem se hnal do težších cest, než na které jsem objektivně v daný okamžik měl. Po neúspešných pokusech na cestě, na kterou bych nejradši zapoměl jsme šli zase na Vordere Stadelwand:
- Bruderlein Fein 4-6
První tři délky se v podstatě dají spojit, nejtěžši místo je tam za 4. Pote co se prejde sutoviste zacina prave lezeni - cesta na prvni pohled vypada nadherne a vede kolmou peknou skalou traverzem doleva. Nakres v miste byl trochu nejasny a pokracovani bylo bud ostre doleva do cesty za 7- (coz bylo pres borhak pomerne tezkym terenem), nebo lehci skalou nahoru, kde nebylo ani prd. Tak jsme z toho utekli. Zpetne jsem si na internetu nasel, ze se opravdu melo nalezt doleva a ze ten krok je opravdu vyzivny - me se to moc nezdalo, tak jsme to ani nezkusili. Je to skoda, protoze cesta vypadala nadherne a i na netu ji vsichni chvali
Takže vykoupat do řeky – jakmile přišly dámy dokonce i Martin se hbitě noří do ledové říčky a zdržel se tam dokonce nebývale dlouho - a hurá domů. Díky kamarádi za vydařený víkend.
Petr Dvorník
Další foto je na google.