Přechod Kleiner Priel - Grosser Priel

01.01.2015 23:44

    O zimní přechod hřebene mezi vrcholy Kleiner Priel a Grosser Priel se snažíme již od roku 2011. Za tu dobu jsme podnikli tři pokusy, které vždy skončili úplným, nebo částečným nezdarem. Nejlépe dopadnul hned první pokus, pravděpodobně díky tomu, že už v nížinách nebyl skoro žádný sníh. Zatím se nevzdáváme a určitě podnikneme další pokusy, aby se nám cíl podařilo splnit. Chronologicky šly po sobě pokusy takto

    Březen 2011 - Martin, Petr V., Franta

    V pátek odpoledne odjíždíme z Prahy, v Budějovicích nabíráme Petra a večer dorážíme do Hinterstoderu na parkoviště u lanovky. Dáme dohromady materiál a vyrážíme směrem k vrcholu Kleiner Priel. Je poměrně teplo a na cestě tedy není až na pár míst sníh. Díky tomu se nám daří nastoupat asi 600 výškových metrů než jdeme spát. Ráno nás probouzí čistá obloha bez mráčku.

 

    Po snídani vyrážíme dál k vrcholu, sníh postupně přibývá, ale stále se jde dobře. Kolem jedné máme za sebou dalších 900 výškových metrů a stojíme na prvním Kleiner Prielu.

 

    Po obědě začínáme s hřebenem. Ze začátku skalnatý terén se mění na převážně sněhový.

 

 

 

    Za přicházející tmy si kopeme ve sněhu police na spaní a vaříme večeři. Usínáme pod čistou oblohou plnou hvězd. Ráno nás probouzí slunce a opět modrá obloha. Snídáme a balíme, přichází mrak a zahaluje nás do bílé tmy. Z té se nedostaneme celý den, jen občas se mraky roztrhnou a dovolí nám prohlédnout si další cestu.

 

 

    Je neděle a v pondělí musíme všichni být v práci. Máme tedy stanovený čas pro ukončení túry na 14h. Dostali jsme se do poloviny hřebene, slaňujeme a jdeme podle mapy směrem k Hinterstoderu, kde nám stojí auto. Skrz les, podle mapy se trefujeme přesně tam, kam jsme chtěli. Nemůžeme tomu uvěřit, jsme na cestě a už nám chybí pouze po značce sejít posledních 600 výškových metrů. Po půlnoci jsme v Praze a jsme z pokus nadšeni, chybělo nám trochu času a měli jsme to. Že nám ani další dva pokusy nebudou stačit na úspěšnou realizaci jsme v tu chvíli ještě nevěděli...

 

Prosinec 2011 - Martin, Petr V., Franta

    Vánoční svátky za námi a našim cílem je opět přechod Kleiner Priel - Grosser Priel. Vyrážíme 27. ráno ve stejném složení jako před třičtvrtě rokem, závoďák kterým jsme do Hinterstoderu dorazili máme také stejný. Rozdíl, oproti minulé výpravě vidíme již po cestě, sněhu je víc, ale to nás zatím netrápí. Po silnici z parkoviště to jde dobře. Jakmile ale opustíme silnici a pokračujeme dál po lesní cestě, tak začínáme prošlapávat stopu. Co jsme při minulém pokusu měli nastoupáno před spaním, máme tentokrát v poledne. Času máme dost, takže by nám to plán zkazit nemělo.
    S přibývající výškou se zvyšuje i hloubka sněhu do kterého zapadáváme. Po cestě zjišťujeme, že je ve sněhu tvrdší vrstva, která se pod náma občas propadne a občas ne. Když se to zkombinuje s hloubkou sněhu po pás a klečí o které většinou nevíme, tak vznikne super zábava, které máme brzy po krk. Přicházející tma nám to nijak neulehčuje. Když dorazíme na hranici lesa, tak jsme hotoví.
    Ráno je opět pěkně. Martin má nerozšlápnuté boty, které jsou tvrdší než na co je Martinova noha zvyklá. Domlouváme se tedy, že vystoupíme nalehko na vrchol Kleiner Prielu a poté sejdeme dolů.
 
 
    Cesta na vrchol nám trvá přibližně 3,5h. Nahoře je pořádný vítr, který nás brzy žene do závětří, tam na sluníčku obědváme.
 
 
 
    Sestup a další den cesta k autu proběhla bez problémů. Martin trpí v botech, ale nakonec dojde až na parkoviště.
Zpět