Mischa bloguje - Pourquoi Dentelles? Parce qu´elles sont magnifiques!

13.09.2011 15:24

Splnila jsem si jeden ze svých snů a vrátila jsem se do místa, do kterého jsem se zamilovala na první pohled - Dentelles de Montmirail. Přestože se jedná o mezinárodně (díkybohu) nepřiliš profláklou oblast, na francouzské poměry je známá hodně a mezi lezci navzájem i dost doporučovaná.

Vyrážíme v pátek večer a spolulezce mi dělá opět Nico. Zjišťuju, že z Montpellier je to fakt kousek - asi 140km, z čehož valnou většinu frčíte po tříproudové dálnici A9 mezi Orange a Montpellier. Menší nevýhodou je cena, jelikož poplatky na zpáteční cestu vyšly na 15Eur (a to ani nepočítám benzín), což se ve dvou lidech docela prodraží. Mé orientační schopnosti s mapou v ruce se ukazují výjimečně jako dostačující a ač je to neuvěřitelné, do Gigondas trefíme na první pokus.

Večer se ještě zastavujeme ve vesnici a sháníme průvodce. Většinou se dá koupit v místním gîte, ovšem tentokrát jsme nepochodili. Místo toho nás místní poslali do vesnické épicerie (smíšené zboží), kde se dá sehnat nejen průvodce, ale i koupit čerstvé pečivo a vůbec všechno co schází. O víkendu mají otevřeno už asi od 8 ráno, což je přijemné, když chce člověk vyrazit do skal brzo. Večer vaříme na parkovišti Col du Cayron (P2) a bivakujeme pod skalami. Když člověk nedělá bordel a nenechává po sobě žádné odpadky, je to celkem bez problémů.

Když ráno jedeme pro průvodce a pro vodu, Nico mi vysvětluje, že Dentelles jsou turisticky dost provařený region, jelikož se zde často zastavuje na "tour de vin" (cestě za vínem), protože místní víno platí za jednu z nejkvalitnějších francouzských produkcí. Rozhodně o tom svědčí ceny v Gigondas (na jídlo nedoporučuju - je tam fakt draho) a množství německých důchodců. Ve vesnici kupujeme něco na zub a občerstveni po probdělé noci (pod Chaîne de Gigondas se fakt moc dobře nespí - celou noc fouká Mistral) prohlížíme průvodce a vymýšlíme program na sobotu.

Topo je z roku 2009 a na francouzské poměry docela "bon marché" (16 EUR), většinou se ceny pohybují ve výší 20-30 EUR. První zjištění je velice příjemné - v Dentelles je skutečně obrovské množství lehčích cest. Druhé ještě lepší - obrovské množství cest je i ze severu, což znamená příjemné lezení v jakoukoli roční dobu.

My zůstáváme na Chaîne de Gigondas (nejvíce v podsektorech Arrête de lagarde a Aiguillette), a v sobotu si dáváme docela do těla. Na rozlezení vybírámí čtyřdélkovou cestu Petite Émeline (3b-5b-4c-5a), lehoučkou, ale láká nás výhled z vrcholu, a fakt to stojí za to. Ikdyž lezecky nic moc zajímavého. Hezká je poslední délka, kde musíte doslova prolézt oknem ze severní na jižní stěnu skal.

Vícedélky nás nadchly, tak dáváme hned další - 3 délkovou Arrête ouest de l´aguillette za 5c/6a (čti aret uest de l eguijet). Tady pozor na topo, ze kterého to není úplně zřejmé, ale tahle cesta má normálně jen jednu délku - nám se jí omylem podařilo zkombinovat s druhou a třetí délkou cesty Arrête est de l´aguillette lagarde. Navázání těchto cest ale moc nedoporučuju, protože bylo dost krkolomné.

Po 5c/6a, které nám moc nečinilo problém jsme si říkali, že bychom mohli zkusit něco těžšího a vybrali jsme cestu Le 5éme Guignol (6a, 6a+) v levé části hřebene (podsektor Dièdre de Provence). Skála je zde trochu jiná, podstatně víc se sype a je méně madlovitá (a borháky nejsou po dvou metrech). Možná hraje roli i nevyspání z minulé noci, každopádně tancuju v cruxu půl metru nohama nad expreskou a padat se mi prostě nechce, tak předávám štafetu Nicovi. Asi to znáte, když odpytlujete cestu po někom, kdo leze obtížnostně stejně jako vy - už od nástupu hlodá červík pochybnosti a člověku se do toho prostě nechce. Nico dolezl k poslední presce a když uviděl moje jištění "kdo se bojí, cvaká dvojí", udělal jeden pokus směrem k dalšímu borháku a rovnou to se slovy "Mais qu´est-ce qu´ils sont fous!" taky zapytlil

Chtěli jsme si ale něčím spravit náladu, tak jsme vybrali cestu Archimède za 5b+, kterou jsme vlastně lezli omylem, protože jsem špatně odpočítala cesty, a pak, jako sladkou tečku, silově-vytrvalostní Arrête est de l´aguillette lagarde za 6a. Tahle cesta má 3 hvězdičky a prvních 5 metrů je oklouzaných, protože ji fakt leze každý, což ji obtížnostně katapultuje trochu nahoru, ale kromě toho je obtížný akorát jeden dynamický krok do chytu, který není vůbec vidět. Zbylých 15 metrů cesty je lahůdka pro lidi, kteří mají rádi paklenický styl lezení - sokolík, spára, nohy na tření, madlo, vytočit se, pořád víc a víc natýká a pak už je na obzoru slaňák.. Co dodat - shodli jsme se, že tohle byla cesta dne. Vlastně jediná, kde jsme čekali, až se nám uvolní, ale rozhodně to stálo za to.

Večer zase popojíždíme do Gigondas na zasloužené pivko, které tady mají za standardních francouzských 2,5EUR za 0,3l a probíráme všechno možné i nemožné. Pro spaní vybíráme trochu odlehlejší parkoviště pod nástupem ke Grand Travers (P3), kde je dokonce i malý stůl, a což posouvá náš bivak hned na jiný level. Nico se nechá ukecat ke spaní na parkovišti (ono je tou skal dost problém, protože ke Grand Travers je to jen krpál a prostě si nelehnete nikde) a ráno opět vyrážíme do Cal du Cayron.

Na neděli plánujeme dvě vícedélky na severu a odpoledne přejít na druhou stranu kopce na Grand Travers (jižní stěny) na nějaké sportovky. Na rozlez padne volba na Morizot-Parat (4b-5c-5c+), což je určitě nejdelší cesta, kterou jsme tady lezli a asi i jedna z nejdelších v Dentelles. V průvodci má tři hvězdičky, není vůbec oklouzaná, a zážitek je to megainztenzivní. První délka je sice čtyřka, ale má skoro 40m a celá mírně traverzuje po výrazném pilíři. Na francouzské poměry jsou nýty daleko - po čtyřech až pěti metrech, ale na Rovišti lépe jištěnou čtyřku těžko potkáte. Druhou délku za 5c tahá Nico. Už když odlézá od štandu, jsme trochu na nervy z toho, co nás čeká dál,jelikož jsou větší rozestupy mezi jištěním znát a máme pořád živě v paměti včerejší pytel. Technicky délka obtížná není, je to skutečně 5c za 5c, ale nervy potrápí solidně - doporučuju lidem, kteří mají rádi 50m vzduchu pod zadkem po celou dobu lezení. Dolézám na štand za Nicem a cítím, jak mi buší srdce (poslední délku za 5c+ tahám já). Nástup je dost nepříjemný, třikrát se vracím než cvaknu borhák a raději si ještě smyčkou obhazuju hrot. Abych trochu ospravedlnila svůj strach - než cvaknete první borhák v poslední délce, musíte přetancovat k další stěně přes hřebínek široký 20cm plný volných kamenů, což teda ve výšce 60m není žádná lábuž. Pak následuje boulder za 5c+ přes systém spár, který je třeba lézt zprava, což po dvou marných pokusech zažábovat došlo i mně. Potom jen cvaknout prašivou skobu, pár rychlých pohybů po materiálu, kde duní úplně všechno, na co sáhnete, a už jste nahoře. Slanění zase jižní stěnou asi 20m dolů a pak pěšky.

Když stojíme nohama zase pevně na zemi, shodujeme se, že musíme dát na chvíli pauzu, psychicky dala cesta pěkně zabrat. Vybíráme další vícedélku Garganta (5c-5c), bohužel nám do ní ale vleze jiná dvojka, a tak se nakonec rozhodujeme pro Boule et Bill (5b-5c). Nico tahá první délku, na mě vychází druhá. 5b je dost lezené, každopádně se to pořád dá. Docela překvapí - 35 metrů na 5b dost poctivého lezení na velmi špatně čitelné skále. Na štand už dolézám docela unavená, ale i tak předávám Nicovi batoh a vrhám se do další délky. Trochu bojuju se skálou - asi dva borháky nad štandem je podivný boulder, který se dá řešit buď hodně zprava, nebo hodně zleva, uprostřed, jak by ale logicky měla linie vést, není vůbec nic. Dost bojuju se cvakáním, skoro u toho vyletím, ale nakonec se podaří a najdu i spásonosné madlo. Pak už je to jen pár kroků pětkovým terénem. Moc jsme z téhle cesty odvaření nebyli, opravdu je špatně čitelná a na svou obtížnost nám přišla celkem těžká.

Na Grand Travers nakonec nedošlo. Slanili jsme dolů úplně zničení a jeden pohled stačil, aby si člověk řekl "finito". Před cestou domů se opět stavujeme do Gigondas na shrnovací pivko a plánujeme další víkend. Dostávám bojový úkol udržovat řidiče při životě až do Montpellier. Ještě že je to po dálnici kousek.

Užitečné rady: v Gigondas je fontána s pitnou vodou - pozor, neteče vždy. Nám ji v neděli vypnuli a už ji nezapnuli a vodu jsme si museli koupit, takže natáčejte vodu když vidíte, že teče a nečekejte s tím na večer, až se budete vracet do bivaku! V blízkosti není žádný kemp, takže buď zmíněný gîte, na divoko ale potichu, nebo shánět u Orange.

Užitečné slovíčka

grande voie - vícedélka

la reglette - lišta

une dulfer - sokolík

une dièdre - kout

pourri - rozchrastaný

Fotogalerie

1.díl seriálu Mischa bloguje - Proč jet na studijní pobyt na jih Francie

2.díl seriálu Mischa bloguje - Thaurac s průvodcem bez průvodce

3. díl seriálu Mischa bloguje - Horolezecká stěna Grabels

5. díl seriálu Mischa bloguje - Saint Jean de Buèges

6. díl seriálu Mischa bloguje - L´arête ouest, Gorges de la Jonte