Tak, konečně je tu druhá část reportu obsahující mimo jiné i návod, jak pozorovat život medvědů.
MITTERSILL BAD GASTEIN – únor 2011
Povzbuzeni čerstvě nabitými zkušenostmi a nutkavou potřebou vyzkoušen nově nakoupený materiál,
jsme vyrazili v únoru s Martinem a Bedou a Kubou opět do Rakouska. Po dlouhém vybírání nakonec
padla volba na lezení u Mittersillu.
V sobotu jsme vyrazili na ledy u tunelu (přesné jméno si nepomatuju) a druhý den jsme jeli do
soutěsky u Kaprunu. Bohužel se projevilo oteplení a ledy byly špatné. Tak jsme opět přejížděli,
tentokrát do Bad Gastein. Tam jsme náš víkend zakončili.
LABSKY DUL – únor 2011
Během týdne se teplota v Krkonoších udržovala pod nulou, tak jsme jako správní ledoví nadšenci
vyrazili s Martinem vyzkoušet ten bájný ledopád v Krkonoších. Letos jsme se na něj chystali asi 10x.
Buď nebyli lidi, nebo počasí, nebo zase něco jinýho. Ale tentokrát to vyšlo.
Je to pěkný skoro 30m vysoký led. Kvalita ledu byla velmi dobrá, ale trochu nás překvapila strmost
ledu. Led byl po oblevě hladký, modrý, ale pekelně kolmý. První výstup se bohužel neobešel bez
odsednutí, ale nakonec jsme si dobře zalezli.
Bilance zájezdu byla: 10cest, a k tomu 10km na běžkách, super počasí, krásně strávená sobota.
TATRY – březen 2011
No a nakonec jsem si nechal to nejlepší. Vrchol zimní sezony v Tatrách. Po plánování, diskuzích,
rušení a zase přihlašování jsme nakonec vyrazili do Tater ve stejném složení jako na Jiz. padesátku.
Petr, Béda a já.
Cesta na Slovensko byla velmi zábavná, protože jsme vyrazili ve stejný termín jako Dědkova
horoškola. My jsme ale tentokrát neřádili a po 2pivkách šli na spát. Byl to velmi zajímavý pocit, když
je člověk po ránu v Popradě naprosto střízlivý a pozoruje ostatní mátohy jak postupně vypadávají
z vlaku.
Rozvláčným tempem, neustále pozorujíce mátohy jsme se vydali čekat na električku do horního
patra. Tam jsme ale velmi rychle procitli, protože naše električka odjížděla za 3min. Provedli
jsme rychlý rozloučení s horoškolákama a rychle do tramvaje, jenomže na nástupišti jsme zjistili,
že nemáme lístek a ten se v horský tramvaji neprodává. Následoval úprk k pokladně (za smíchu
horoškoláků) a zase zpátky na nástupiště. Pozdě. Električce do Smokovce jsme akorát zamávali.
To jsme ale v zápětí považovali za výhru, protože Dvorňas byl teprve v Mikuláši a my jsme se mohli
v klidu nasnídat.
Pak už probíhalo vše podle plánu. Smokovec, výstup na Hrebienok, hledání ledu a úspěšný nález. Byli
jsme u ledu v Zahrádkách II/5. Led je vysoký 80m, první délka je skoro kolmá a led mizel mimo náš
dohled. Led byl hodně ochozelý, takže stačilo cepíny jenom zaháknout a vystupovat jako po žebříku.
Pak jsme ještě několikrát vylezli menší led v zahrádkách napravo a při odchodu a mudrování o tom
jaký jsme ledoborci se Bédovi smekla noha a „zlá mačka“ (cituji zraněného) poranila Bédovi stehno.
Na ránu se hned vrhnul ranhojič Dvorňas, začal hledat jehlu a nit, a že to na místě zašije. To ale Béďa
nechtěl akceptovat, tak jsme ránu ošetřili náplastí a vypravili se do Popradu k profesionálům.
Na pohotovosti zraněného ošetřili a následně ale vyvstal problém, kde přespíme. Byla tma, na
Zámkovku nedojdem tak jsme začali hledat ubytování ve městě.
Jako správný průzkumníci jsme obešli zavřenou ubytovnu, několik hotelů a nakonec nás zaujal vysoký
dům s velkým červeným srdcem a nápisem NIGHTCLUB. Copak se asi skrývá uvnitř?
Byl to hotel TATRAN, exteriér i interiér pomatuje ještě pana Husáka prezidentem. Ale za 11 Euro na
osobu to byl luxus (teplá voda, koupelna na pokoji a výhled na Tatry). Paní „Hoteliérka“ doporučila
vynikající restauraci kde jsme zakončili náročný den.
V neděli jsme se vydali opět na zmrzlou vodu. Beda byl už sešitej a schopnej pohybu, tak padla
volba na Veverkův ledopád. Nevěděli jsme přesně kde je, tak jsme se vrhli po první vyšlapaný stopě
doleva z cesty velkou studenou dolinou. Před sebou jsme v dálce nějaký led viděli, tak jsme stoupali
sněhovým žlabem.
Podařilo se mi vytvořit malý náskok před Petrem a Bedou. Na chvíli jsem se zastavil a zkoumal ke
kterému ledu (byly vidět dva) půjdeme. Najednou jsem nalevo uslyšel silné praskání v kleči. OK, to
budou asi kamzíci, v zimě scházejí do dolin. Jenomže tenhle kamzík se začal pohybovat směrem ke
mně, a z kamzíka se nejednou stalo něco o trochu nižšího a bez paroží. Že by divočák? NE, byl to
medvěd! A sakra, to nás v horoškole neučili. Co teď? Naštestí mě tam chlupáč taky neočekával a
byl trochu vyvedenej z míry. Něco tak vyděšenýho asi ještě neviděl. Naštvaně zavrčel, změnil směr,
přeběhnul žlab a zmizel v kleči. Uff, to byla úleva.
My jsme pak vylezli led „Popoluška“ a pak druhý led nalevo co asi nemá jméno. Tak jsem ho pracovně
nazval „Medveďov ľad“.
Pro všechny ostatní je tu malé shrnutí naší zážitkové turistiky:
- první pomoci v praxi
- jízda novým super autem
- setkání s Rainerem
- noc v night clubu (tedy několik pater pod)
- pozorování života medvědů
- a taky nějaké to lezení po zmrzlý vodě.
Doporučená literatura pro horolezce: www.medvede.sk
[Honza Kubíček]
