Hintere Schwärze (Cima Nera) 3624 m – Nord face
V pátek v 15h sedím u PC a přemýšlím, zda má význam vyrazit na horu, která je daleko od parkoviště a hrozí tedy velká turistika, je vysoká, je tam zima, vzdálená 700 km a v předpovědi je i déšť. Prohlížím na webu různé fotky hory, horolezecké cesty a je jasno - mířím do směnárny a balit.
Vyrážíme v sobotu 7 h s Kubou Hejným a Martinem Srbkem z Prahy a kolem 16h se začínáme přesouvat k horské chatě Martin-Busch 2510 m. Je to asi 10 km do kopce, v úmorném vedru s nákladem. V chatě je „absolutelly owerfull“ jak říká paní za barem a dáváme si tedy zatím jen pivo. Nechce se nám trávit noc venku bez spacáku a hrajeme tedy hru na „kdo z koho“. Vítězíme, spíme v hromadném pokoji – Lageru za 10 EUR.
Neděle 2.30 – BUDÍČEK, venku prší. Vaříme, snídáme a chystáme se, přestává pršet a 3.30 vyrážíme. Stoupáme 300 m a pak klesáme 200m k Otztalerskému ledovci Mallzelterner. Na ledovci jsou 3 st. celsia a rozednívá se, kocháme se hrou světel jak slunce postupně osvětluje jen špičky hor ale pomalu rozpoutává peklo na ledovci.
Stoupání po ledovci je nekonečné, několik km stále vzhůru. Až se objeví Hintere Schwärze - velká hora a zároveň dobře schovaná až u uzávěru údolí v hlavním alpském hřebeni mezi Itálií a Rakouskem. Se svými 3624 m se přibližuje i nejvyššímu GrossGlockneru. Po 8 h. konečně dorážíme pod její severní stěnou. Je to velká ledová deska zajímavá tím, že stoupá od úpatí až k úplnému vrcholu, téměř v konstantním sklonu a vysoká cca 250m. Před námi se ale válí hromady sněhu z lavin.
Vyrážíme bez jištění, s tím, že jakmile začne trochu nejistoty začneme jistit. Sklon do 55 st. Takové úmorné lezení po 4 ohrotovaných končetinách. Spodní část byla ze ztvrdlého „sněholedu“, ve střední části konečně vykoukl občas čirý led, ale schovaný asi 5 cm pod nějakou namrzlou sračkou, která však drží a tak pokračujeme bez jištění, kvalita ledu se ale od poloviny stěny zlepšuje. No a když už lýtka začínají bolet blíží se vrcholový kříž. V 10.45 jsme nahoře – no výhled parádní, to se neomrzí. Zajímavé, že vždycky na vrcholu je člověk nejspokojenější a je rád že vyrazil na výlet.
No, začíná nejhorší část – po hřebínku na ledovec - dobré, na ledovci už horší - břečka, a opět přes 200m vysoký hřebínek nahoru + dolů, hrozné, a od chaty k 10 km vzdálenému autu - strašné. Takový pochoďák v horolezeckých tvrdých botách naplňuje páteční obavu od monitoru PC. Ani goretexové kahoty se nehodí do 30 st horka. Ale to vše jsou je blbiny oproti úspěšnému a poetickému lezeckému zážitku jenž navždy přetrvá.
Petr Dvorník, Ho-Š