La Jonte se stal jedním z mých lezeckých cílů v okamžiku, kdy jsem otevřela mapu regionu Languedoc-Rousillon a zjistila jsem, že to nemáme z Montpellier až tak daleko. A když si člověk prohlédne fotky, dostupné kdekoli na internetu, namlsá ho to ještě víc.
La Jonte je oblast, pojmenovaná po stejnojmené říčce, která protéká malebným kaňonem a v letních měsících nabízí asi i příjemné koupání. Co se týče materiálu, nevím přesně, jak se mu říká, jedná se o podivnou směsici pískovce a vápence, ve které převažuje chvíli to chvíli ono. Hodně mi to připomnělo lezení v Sasku - dobré chyty, dobré stupy, parádní tření, ale občas přijde pasáž chytově spíš působící vápencově. Dost často se La Jonte lezecky kombinuje s Tarnem, nedalekým kaňonem stejnojmenné řeky. Jelikož vlastním průvodce, můžu ale říct, že cesty do 6a spočítáte hravě na prstech jedné ruky, do 6b je to už lepší, ale na týdenní zábavu jich tam taky není zrovna dostatek. La Jonte se naopak právě vyznačuje tím, že je tam lehkých cest (do 6b) mraky.
Každopádně o nich koluje mýtus, který bych ráda uvedla na pravou míru. Na lezci mi pár lidí tvrdilo, že La Jonte je odjištěná, vklíněnce nepotřebujete. Nevěřte tomu. Pokud vám někdo bude tvrdit, že tady nenajdete "typické francouzské odlezy mezi nýty", neznamená to, že místo dvou metrů budou mezi jištěními 3,5m. Z osobní zkušenosti můžu říct, že v délce 5c a 6a, byly odlezy běžně pět metrů, a když terén zlehknul, tak se to blížilo deseti metrům. Co se týče dojištění, brát si vklíněnce v cestách s poznámkou "borháky" je fakt zbytečné. Dvakrát se mi podařilo kevlarkou provázat hodiny, do některých děr by šel vrazit pofiderní friend větší velikosti nebo abalak, ale spíš bych doporučila se vybavit dostatečným množstvím morálu.
Nám plánovaná víkendová La Jonte bohužel nakonec vyšla jen na den, takže jsme vybrali podle speciálního čísla časopisu Grimpeur (lezec) dvě z cest, zmiňovaných jako perly oblasti - L´arête ouest za 6a na Roche decolée (česky nevím proč nazývanou Skříň) a Les femmes et les grimpeurs d´abord 5c na protější věž. Trochu jsme ale zapomněli vynásobit odhadovaný čas koeficientem pro lamy, takže jsme nakonec zvládli jen L´arête ouest.
Vyrážíme z Montpellier v sobotu večer, přeci jen to není tak blízko, že by člověk mohl vyrážet v osm ráno, a hledáme bivak podle Himbajzova popisu z Lezce (díky za něj), a to na parkovišti Belveder des Vautours (supí vyhlídka, poslední parkoviště směrem od Le Rozier, a zároveň to největší), kde se v půlce nachází menší skalka, za kterou se člověk pohodlně schová před hlukem od silnice. Zákaz spaní tam snad nikde nevisel. Jinak se dá s trochou fantazie bivakovat i pod některými skalami, ale pěkně se od auta projdete. Byli jsme tu úplně sami, asi je na francouzské poměry na spaní pod širákem už docela zima.
Ráno se přesunujeme na další parkoviště blíže směrem k Le Rozier a okukujeme imozantní stěny. Osobně mi údolí nevím proč připomnělo Labák. Příjemně mě překvapil nástup - všude možně jsem se dočetla o šíleném krpálu a půl hodinovém až hodinovém sápání se do kopce - místo toho jsme šli asi 20 minut po pěkně vyznačené pěšině.
První šok na sebe ale nenechal dlouho čekat - imozantní stěna Roche décolée, nabízející 110m vytrvalostního lezení pro ty, jež milují vdušné cesty. Jak už napovídá název, po celou dobu se pohybujete po výrazné jihozápadní hraně. Když oblíkáme sedáky, nervozita je dost znát. První a třetí délka je moje, druhou tahá Nico. Druholezec bere batoh, kde jsme kromě nezbytných věcí jako voda (a vrcholová mrkev) přibalili i moje lano, pro případ "kdyby".
Na camtocamp.org jsem našla detailní popis délek, který mluví o "delikátním" kroku hned na začátku. Je to tak, nepříjemný nástupový boulder, který mi trochu připomněl Led Zeppelin VIIa v Bielatalu. Každopádně na rozdíl od pokusu o sedmu v Sasku jsem tentokrát trochu úspěšnější a daří se mi první borhák pohodlně cvaknout. Druhý je příjemně nízko, což v člověku vyvolá, klamný pocit bezpečí, který ho opustí, jakmile si uvědomí, jaká je vzdálenost těch následujících. Po asi patnácti metrech lezení cesta traverzuje přes hranu do údolní stěny, což trochu potrápí nervy, jelikož je první kontakt s obrovským množstvím vzduchu pod zadkem dost znát, ale člověk si rychle zvykne. Koneckonců nemá moc na výběr, jelikož ho podobný pocit bude provázet ještě následujících sto metrů. Střední pasáž první délky je lehká, jenom je třeba pořád pozorně sledovat chyty a stupy a raději nepadat. Těsně pod štandem je další boulder, poněkud méně evidentní než ten nástupový (a poněkud výše nad jištěním), ale po chvilce hledání najdete, co potřebujete a pak už stačí jen zakřičet úlevné "zruš".
Druhá délka začíná chytovatým převískem a první dva borháky jsou umístěny příjemně blízko. Poté následuje hledání třetího borháku, které nás stálo trochu sil, neboť průvodce není úplně nejšťastněji udělaný. Poradím jen, že je hodně vlevo za hranou. Pak vás čeká dalších pětatřicet metrů lezení po vcelku dobrých chytech, místy je těžší místo, zkrátka 6a za 6a. Je asi na místě varovat lezce, kteří mají v 6a své maximum - mezi borháky jsou takové odlezy, že pokud člověk neleze na OS aspoň 6b/c, zaručeně si několikrát posedí - délka nabízí opravdu 40m +- kontinuelních 6áčkových kroků.
Třetí délka začíná přímo na hraně a pak traverzuje dost doleva západní stěnou. Traverz je u třetího borháku a není úplně evidentní, je o něm třeba vědět, ať na rozdíl ode mě nebloudíte. Pak následuje sice lehká, ale zato psychicky bezesporu nejvýživnější pasáž. Není mi teda jasné, z čeho prvovýstupce usuzoval, že pokaždé když je člověk 100m nad zemí je bezpečné padat, protože mu podlaha nehrozí, ale terén je místy celkem členitý a dost traverzuje a desetimetrový pád je tak trochu na zlámání hnát. Mezi předposledním a předpředposledním jištěním je dokonce odlez téměř deset metrů. Menší problém je v tom, že nemáte moc čím dojistit, větší friend nebo abalak by se asi šiknul, ale padat by se mi do něj nechtělo, až taková „hnízda“ jsem tam nepostřehla.
Slanění je taky kapitola sama pro sebe. Další věc, u které jsme si říkali „mais qu´est qu´ils ont fumé?“ Sice vám na něj stačí osmdesátka, jelikož tak jako tak musíte slanit na dvakrát, ale o via feratě po pochybných fixech se v průvodci zmínit zapomněli (tam stojí jen „mezi prvním a druhým slaňákem sejděte po pěšině“. Byli jsme popravdě opravdu rádi, že zase stojíme na pevné zemi.
Když bych měla shrnout dojmy z cesty, byl to určitě zatím můj největší lezecký počin jak psychicky, tak i fyzicky. L´arête ouest je dlouhá cesta, kterou když chcete lézt čistě, musíte lézt aspoň o stupeň dva více a musíte mít pod kontrolou hlavu, protože odlezy jsou fakt pískařské. Pokud splňujete tyto dvě kritéria, užijete si krásnou cestu plnou krásných kroků po nádherně exponované hraně. Další věc - L´arête ouest je „archiconnue“ a opravdu ji leze každý, je tedy na poměry La Jonte docela jištěná, zvažte proto, jak moc se chcete pouštět do méně známých věcí, pokud vybíráte něco do 6a.
Přiznávám, že ačkoli jsme ještě měli dost času stihnout další vícedélku, měli jsme toho dost. Hrana nás docela emocionálně vysála, a tak nad lezením, jak už to občas bývá, zvítězilo pivo. Závěrem bych chtěla dodat, že jsem vás v žádném případě nechtěla od La Jonte odradit - osobně bych se sem chtěla ještě jednou vrátit kvůli několika dalším cestám, pokud ještě jednou najdu blázna, který do toho se mnou půjde. Na druhou stranu si myslím, že je fér člověku říct, co ho skutečně čeká, protože články i diskuze na lezci na téma La Jonte čiší přehnaným optimismem, co se týče jak obtížnosti cest, tak i jištění.
Tak zase ve skalách
Mischa
nová slovíčka:
la bâche - celta
14.díl seriálu Mischa bloguje: Gorges de la Dourbie a Natural Games v Millau
13,díl seriálu Mischa bloguje - Nikdy neříkej nikdy aneb návrat do Francie (aspoň na týden)
12.díl seriálu Mischa bloguje - L´épitaf
11. díl seriálu Mischa bloguje - Lezení v okolí Montpellier - Claret, St Bauzille, St Guilhelm le désert
10. díl seriáluMischa bloguje - Russan
9. díl seriálu Mischa bloguje - Pont de Barret
8. díl seriálu Mischa bloguje - Saint victoire
7. díl seriálu Mischa bloguje - 3x nej v Orpierre
5. díl seriálu Mischa bloguje - Saint Jean de Buèges
4. díl seriálu Mischa bloguje - Horolezecká stěna Grabels
3. díl seriálu Mischa bloguje - Pourquoi Dentelles? Parce qu´elles sont magnifiques!
2. díl seriálu Mischa bloguje - Thaurac s průvodcem bez průvodce
1. díl seriálu Mischa bloguje - Proč jet na studijní pobyt na jih Francie